Čtvrtý nebo pátý, nikdo není svatý

Svatý Jan od Kříže,
ve stavu bez-tíže,
když bolest přehluší mu rozum,
lehkostí přiblíží se k Bohům.

Svatý Jan a jeho Poezie,
vedou mě životem, když venku lije,
a jeho Láska, o které snil, a po níž toužil,
zvedá se z bláta a kráčí dál louží.

Jene, můj Jene,
ústa nepolíbené,
a oči plny světla,
já se tolik spletla.

Svatý Jan, duše spřízněná,
stojím tu, ale bez věna,
možná mě poznáš, možná pohled sklopíš,
nejspíš si myslíš: má bláznivá, co tropíš?

Svatý Jan je má doména,
má otlačená kolena,
ruce, jež smyly mnohé viny,
v duši má světlo, také splíny.

Jene, můj Jene,
můžem, co chceme,
jít noční džunglí Brazílie,
máš srdce mé, odpověz: tvé čí je?

Svatý Jan, kde dnes přebývá,
možná se sejdem u piva,
než osud spojí naše cesty,
budu si k Tobě stezku klestit.

Svatý Jan, ticho za úsvitu,
sedím zas sama v koutě bytu,
a sním své příběhy, svá dobrodružství,
mlčím a utíkám před sebou i mužstvím.

Jene, můj Jene,
básně mé jsou již dokončené,
chtěla bych ještě dýchat, žít,
a s Tebou světem ve dvou jít.

Svatý Jan, už se zase smráká,
kos pokadil mi sněhuláka,
tragédie osudů, z jara už tu nebudu,
chci vidět padat vodopády,
nevidět zmírat lidi hlady,
chci tančit v rytmu indiánských ohňů,
neboj se, jiskru z vatry šlohnu.

Jene, drahý Jene,
jsme osoby spřízněné,
tak žijme a ne sněme,
než z světa odejdeme.