K.H.Máchovi

Anotace: Mistrovi a jeho dílu.

Soucítím s Jarmilou,
vím jak jí je,
když teďka pod vodou,
pod vodou nemilou,
sama hnije.

Slyším zpěv skřivanů,
zřím hladinu zvlněnou,
hlas smutné hrdličky...
A slunce po ránu,
i Jarmilu raněnou...

Ach, Mistře,
jenž dílem svým mi pomáháš převelice,
nevím jak své díky Vám mám vzdát.
Když kouřím cigaretu,
kterou já si ničím plíce,
mě napadá, že za pár let vás potkám snad.