Žít s úsměvem

Sedím v pokoji se skloněnou hlavou,
kam ty naše životy,naše touhy plavou.
Dívám se před sebe,však nevidím nic,
plakat mě chtělo se,řvát z plných plic.

Proč ty lidi smějí se,tomu co já řeknu,
proč ty ruce bijí se,ať si před ně kleknu.
S malými křídly stát pod sluncem hřejícím,
s malými cíli rvát se za časem letícím.

Avšak já zvednu se z temného kouta,
nezastaví mě řetězy,nezastaví mě pouta.
já chci žít s úsměvem,s jiskrou v tváři,
žít s nadhledem,jak slunce co září.

Co ostatní říkají,to jedno už je nám,
ať úplně zapomenou na to,že se vzdám.
Nevadí,že je svět proti vám,že bude se vysmívat.
pokud zde stojíte a můžete se usmívat.