Pláň
Pláň
Pláň jako moře
pustá a daleká,
bořím se po kolena.
Všude je bílo
cítím jen mráz,
kráčím neviděna.
Jediným přítelem
stal se mi vítr,
do tváří šlehá mi chlad.
Beznaděj zlověstná
zžírává, bezbřehá
má holka šílený hlad.
Přede mnou pláň,
za mnou moje stopy
Bůh mi odpočítá čas.
Moc mi ho nezbývá,
a tolik mám slzí
co dokáží naplnit hráz.
Cítim se sama
asi jak se cítí
tečka na konci dlouhé věty.
Došly mi síly,
tak umírám v závěji
já, i moje děti
... ještě nenarozené
pustá a daleká,
bořím se po kolena.
Všude je bílo
cítím jen mráz,
kráčím neviděna.
Jediným přítelem
stal se mi vítr,
do tváří šlehá mi chlad.
Beznaděj zlověstná
zžírává, bezbřehá
má holka šílený hlad.
Přede mnou pláň,
za mnou moje stopy
Bůh mi odpočítá čas.
Moc mi ho nezbývá,
a tolik mám slzí
co dokáží naplnit hráz.
Cítim se sama
asi jak se cítí
tečka na konci dlouhé věty.
Došly mi síly,
tak umírám v závěji
já, i moje děti
... ještě nenarozené
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Uh, netuším, co říct. Pokud bych to vzala po básnické stránce, tvá báseň místy zadrhává a místy je nedostečně plynulá. Když se ale přes to přeneseme a zadíváme se hlouběji do slov, tak nás ta báseň vážně zaujme. Ten konec se mi opravdu líbil, ten se nejvíce vyvedl.. ;)) Přesto je tato báseň jen průměrná.
(Já vím, mám strašně hodně rádoby chytrých řečí a přitom jsem nikdy nic dobrého nesložila, ale jen píšu svůj názor, tak snad se nebudeš zlobit.. :))
31.07.2011 17:33:00 | moira