Sen

Vesmírem osu vést bych chtěl,
a v půli ho rozdělit,
nožem z hvězd a komet těl,
s jablkem černým v ruce snít.

Upadnout v sladký spánek,
nevědě o sobě,
ba ani o světě,
jen slyšet lehký jarní vánek,
být na své šťastné planetě.

Z kalíšků rostlin rosu pít,
usínat sladce na mechu,
stále a stále jenom snít,
tísíce hodin bez dechu.

Z principu nikam nechodit,
jen lítat na hřbetě Pegasově,
tisíce žen přes den zlíbat,
večer zas tančit na hřbitově.

Na svatbách plakat,
tvořit a bourat,
ze skály skákát,
pak v čase couvat,
panovat však sám být služebníkem,
sušit dívkám slzy kapesníkem,
uzavřít uši a neslyšet,
jen sedět počítat a hrát si,
projít každou ze svých cest,
kousek po kousku z jablka brát si.

Umřít a spadnout do postele,
tam kde čas tak rychle běžel,
že ležím zde,
ruce na prsou křížem,
a vlasy stářím z šedivělé.