Intimita modrého světla

Jen lehkým závojem jak pavučina,
jsem světlem ovinutá,
jen tak něžně,
decentně, jako by mě jen pohladit chtělo,
uložím se a budu pozorovat nepozorovatelné -
křehkou duši.

Krásu Tvého těla,
ruce, jenž hladí,
oči, jenž hledí,
s jiskřičkami, které málokdo spatří.

Dotkni se jakkoliv,
však lehounce,
rozpustit bych se mohla,
jak jak led ve sklence whiskey,
svou dlaň do ohně vlož -
necukej, podívej, je to krása.

Hřeje, ale nepálí,
plamínky objímá Tě a taví pokusy o únik,
díváš se do jiného světa,
plamínek svíčky stíní svou prostou nádherou,
jak UV záře – téhle se nebraň, i když tě pohltí.

V záchvěvu chtíče svíčku sfoukni
a pozoruj vnitřním zrakem,
těla propletená,
omámená,
modrým světlem ozářená.