Stékající proudy hvězd

Prý
všechno je možné…

I křišťálové kuličky těsně u těch mých,
ty jediné na celém světě,
pod pupeny v lesním rozkvětě,
v stříbrném lesku duhovek zelených…

I v jemné tváři krásných obrysů na tisíc
a linie toho hustého obočí,
v těch chvílích Země osou svou zatočí
a trošku vzduchu ubere mi z plic…

I studené srdce, co v objetí roztává
a náruč plná bezpečím jak luky kvítky,
jak říčka přetékajíc korýtky
ještě dlouho v příkopech zůstává…

Snad úplně všechno může se dít,
když se mlhoviny vylijí z trychtýřů,
odtrhnou od svých krunýřů
a atmosféra nestíhá pít…

To se pak plní
miliony nevyřknutých přání…

Tak pojď dál,
můžeš mě vést
pod stékajícími proudy
rozzářených hvězd…