Bloudím

Bloudím v dešti naivních snů,
čekám na to pravé nefalšované nic,
co se mnou půjde krásou dnů,
nevšedních, kouzelných, chci víc,
lásky pouštních, něžných lvic.

Bloudím v temnotě svého bytí,
přeskakuji louže nebo je brodím,
překonávám sny dlouhého žití,
bez hladké tlapky mývala, vím,
že nechci chovat šedý splín.

Toulám, jdu a kráčím skrz lesy,
černotu strakatého nitra spolykám,
zalknu se vůní, nesoucí se vřesy,
bažinou lidskosti se protloukám.

Jsem lasturou v moři hlubokém,
kapkou v modré sféře rybníka,
jsem sopkou, mohutným vulkánem,
co jednou zabije Tě,
rybka, co plave a uniká.