Hvězdná přání

Do nebe se dívala,
duší hvězdy líbala.
Tělo tiskla ke kmeni,
ponořená ve snění.

Všude kam jen pohlédla,
hvězdy z nebe pozvedla.
Nechala je hrát si spolu,
avšak dvě z nich chtěly dolů.

Zaleskly se, zajiskřily
a pak už jen padaly.
Dlaně oči zastínily,
ústa přání šeptaly.

Oči znovu otevřela,
ticho proťal její hlas.
Ráda by Ti pověděla,
že na přání je pravý čas.

Zavolala jméno Tvé,
volala Tě k sobě.
Hvězdy přeci byly dvě,
nepatří jí obě.

Zavři oči a věř noci.
Pokud můžeš, tak i jí.
Věř, vystřídá se brzy pocit
beznaděje s nadějí.