na rohu v dešti

Z nedostatku útlocitu a
přespřílišné unavenosti, bez pocitu a s prázdnotou v očích
na rohu v dešti tiše stojí

bez hnutí a beze známky života neprojevujíc touhu
po pochopení, bez povolení k úsměvu a bez práva na výraz;
přesto zvuky lidí vidí

a myšlenkou nabobtnává jejich tón a jejich duše spílá jeho uším,
ó jak je těžké vydržet ten tón a neztratit se v mozajce Absolutního všeho a Absolutního ničeho

Na rohu v dešti tiše stojí a
představuje nicotu veškerého, tón co nejde slyšet
ale všichni o něm vědí, jen sami sebe neslyší; Absolutno