Obraz

Noc je dlouhá, měsíc zrádný,
plátno zeje prázdnotou.
Chceš dát důkaz, milovaný?
Opuštěný, nikdy zvaný,
následuj mne temnotou.

Papír s verši v koši leží,
nevěděl jsi, co psát dál?
Růže, co kdys byly svěží
roní nyní jako slzy
svoje plátky okvětní.
Stříbro lehce zalesklo se,
třpyt půlnočních myšlenek.
Jednej, než se rozední...
co kdybys tu dýku vzal?

Uchopit to lesklé ostří,
jak by milou bylo
Laskat ho a smát se na něj,
ruku sedřít do krve
Rudou krůpěj štětcem chytit,
plátno čeká na tvůj tah,
nezaváháš, nepomyslíš...
Dílo zničil by jen vrah.

Dnes dokážeš, jako jiní,
pravdu, co se nemění:
Že když lásku v sobě nosíš,
bolest tvoří umění.