ve spirále z cirkuláře...
ve spirále z cirkuláře...
v bílém hřmění
nepokojných blesků
roztříštěných do skelné zeleně
nevidomá vládkyně oblohy
tančila planinou
její hůlka bušila
jako zešílený kovotepec
až do spánků
a zatímco
nenasytný oheň
lačně svými stíny
olizoval obličej tmy
uprostřed kruhového ohniště
plála uhelná slunce
realita houstla
a usazovala se
kalem v hlavě...
on s přivřenými víčky varana
co se vyhřívá
na rozpálených skalách
pozoroval klidně
optický úkaz
pohybů kamene
jak jej věkovitý kaz
drolí do drtě...
náhle
pocítil vibrace pod kůží
rozeznělé jako šamanský bubínek
potažený sametem černi
rozechvívající soustavu
třmínků a kladívek
v uších
seděl však nehybně
jako by mu něco říkalo
že když se pohne
už se nenajde
na svém místě...
bouře zjistila
že ho nepřepere
a polevila
oheň se uvelebil
a zpoza něj se vynořila postava
zatřásla smyslně hlavou
se spirálovým chvostem vlasů
jako poštářka s obálkou
bez adresy na doručitele
a sprška jisker
se zasadila po těle
jako štěpy
v menhirové skále...
usmála se a řekla
já věděla že tady budeš
vsadím se
o myšlenku napřed
že máš spoustu nápadů
jsi odborník na řezy
i hojení
a pohlédla na jeho jizvy
usmál se též
víš ony jsou důkazem
mých prožitků
pak lehce luskla prsty
zavířila
a strhla mračna
na hodinách roztál led
ukazovaly přesně
tři čtvrti z celé
už miliony let...
není paní času
ale chvíle věčnosti...
má Désiré...
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
v průběhu čtení jsem se musela připoutat...takový to byl cloumák,by mě neodválo!!!:)))
14.01.2011 12:00:00 | střelkyně1
..žebyvá jsi nám popisoval první lásku Napoleona..
..Désirée Claryovou.. :-)))
12.01.2011 20:22:00 | isisleo
Už anotace je zajímavá - hodně hřeš, ale hodně věř.
No a pokračování je natřískané po okraj.
12.01.2011 15:23:00 | René Vulkán
O s e d l a l a
jsem svého draka
a vyletěla do bouřkových řad
/ někdy mi obloha je malá; /
když v ztemnění se smráká
když zatoužím si vlétnout do mokřad
když hřmení je mým dozvukem
a blesky klikatí se v domobraní
na křídlech mohutných
tříštím nebe i zem
lačná i nenasytná v tasení svých zbraní
vytvářím kruhy ohnivé
cejchuji nebe
abys četl z nich;
mé rozeznělé vzkazy plamenného těla
nehybnost s výkřiky
spirály vzrušeného pršení
smyslnost, co Tě oněměla
a ostruhami ozdobené kotníky
podvazky v dračím vábení
střemhlavost letu na mýtické síle
Luskla jsem prsty v mihnutí;
„jsem paní Věčnosti
Tvé jizvy vábí mě v celém svém klenutí“
S myšlenkou napřed, v mohutném vanutí
jsem usmála se svojí lačnosti
pobídla draka do slabin
strhla ta mračna, jak závoje z vin
…a na hodinách roztál led z myšlenky rozpustilé…
12.01.2011 13:40:00 | šuměnka