jak podobné promluvy oživují vzpomínky
i já teď sedím kdesi z trhajícím se ránu
a pachuť popelníku drásá patro úst a krku
hladoví holubi nábřeží ometaj a nedělají vrkůů
cos mezi mládím k dospění zhmotnilo zvlástní bránu
a únava snad tehdy poprvé jen dosedla mi na šminky...
14.01.2011 09:19:00 | šuměnka
báseň nebáseň však prožitek skutečný
13.01.2011 01:49:00 | Lilien
A tak není to básen aspon ne doslova ale celkem se ti to povedlo ;-)
12.01.2011 22:42:00 | Rudolf z Falknova