Poezie života

Jedno slovo, druhé, třetí,
verš si k verši chvatně sedá,
po papíře pero letí,
letí tryskem, neposeda.

Kam tak spěcháš, čertův brku?
Před kýmpak jsi na úprku?
Ticho - neříká nic.
Jen píše dál, verše spřádajíc.

Brk jak básník, papír hltá,
slyšet vidět nezná nic,
druhá sloka, třetí, čtvrtá,
má zapálený líc.

Ha, tu konečně je klid.
Tisíc stran a báseň vskutku zdá se celá.
A náš básník?
Již je hotov, však hlava se mu stářím bělá.