Zítřejší

Hvězdou dnes byl pouhý měsíc,
polibkem stvrzen pouhý žal,
nad černou oblohou v rukavicích drásající,
tvář, kterou žádný z mraků nezakrývá.

Stříbrné nuance v náušnicích na tvářích,
bez studu, uprostřed noci se sluncem v západu,
kde jih skví se a opět jednou má naději povstat,
za své nic a za bezbožné touhy v dětských letech.

Hvězdou dnes byl jediný měsíc,
ostatní hvězdy v mnoha srdcích zůstaly,
pro ten den, dnešní nekonečnou noc,
kdy nic nebylo včera a dnes není zítřkem.

Polibkem byl stvrzen pouhý žal,
nad láskou, či stromy zpod sněhů vykrytých,
kde větve zlámané k zemi se klonící,
jsou světem, který dneškem dnešek začíná.