na výpravě...
na výpravě...
plody opuncií
uzmuté cestou jedné opici
a přemýšlel jak je možné
že jsem zase naletěl
přitom vše vypadalo
tak věrohodně...
znáte ten dojem
kdy se užuž držíte
s tajemstvím za ruce
ale ve skutečnosti
jeho odhalení není možné
protože se mění a posouvá
v závislosti na pozici badatele...
inu jen mne někdo podrbe
pod bradou
a už sebou radostně tluču
o podlahu
jako pokusné kuře...
maně jsem pohlédl do mapy
a zeptal se jí
kde to do sakra vlastně jsem?
neodpověděla...
když tu náhle
se mlha rozestoupila
z neproniknutelného oparu
dávného neznáma
se roztáhlo město
na podestě jehlanu
zabodnutého špičkou
do ze mě
a já pocítil
slast i bolest
ale ne jako normálně
když následují jedna druhou
tak že se nepotkávají
teď to bylo jiné
zároveň..
prodral jsem se pralesem
k té podivuhodné stavbě
vystoupal po šroubovici schodiště
zaklepal nesměle na dveře
a vyšel ven...
tedy to byla síla
už jste někdy viděli
zkamenělého trilobita
co se tváří
jako překvapená drůbež
a pohlíží
na bezednou amforu
lepých tvarů
plnou chutí k nasycení?...
tak nějak jsem vypadal...
pak se pohnula
ta amfora ne ale holka
co mě pobaveně pozorovala
zpoza stínu budovy
/podobné amfoře/
a s úsměvem řekla
pokoj s tebou poutníče
vidím že už ses trochu rozkoukal
já jsem Shilah
vítej na Agoře...
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Oba jsme putovali
za tajemstvím;
On po zemi svých věrohodných gest
Já po nebi svých povětrných cest
V celém svém ženství
co vášeň vzdušnou halí…
Svačil. / snad opuncie, jisté to však není
divíc se, že zas naletěl
když větru kráčí v ústrety /
Navštívil orákulum, přeměřil planety
pohleděl do mapy, kudy by vlastně šel
aby se vyvaroval dalších zaklínění…
A když tu náhle v mlze roztržení
roztály představy a město zhmotnilo se
v podestě jehlanu. A v jeho kolmé ose
se sen na Lemurii změnil…
Oba to viděli. A oba současně to vnímali
Slast s bolestí
A sílu sil, co hodlala je obalit
Pohlédl na ni jako na scestí
Jak na amforu bezednou, však plnou chutí
Jak na niterné zavanutí
A ona s úsměvem je děla;
„pokoj s Tebou poutníče plavčíku.
Tak jako častokrát jsem Tebou rozeznělá“
…a z hlubin volání od písní sasanek se dotklo jejích kotníků…
14.01.2011 12:20:00 | šuměnka
Já tušila od začátku... zase mě vtáhla do děje... jsi příjemně nebezpečný :o))
14.01.2011 11:12:00 | labuť