Spánek

Únava hladila skleslá víčka,
když slovo dnes byla ozvěna zítřka.
Klid tělo uspával, duši i tělo,
a cosi v hlavě vyprávělo.

Rozum byl pokořen stejně tak zápor,
vidět Tě ve snu, byl stejně nápor.
Když prostor plnil se celičký Tebou,
vždyť měl jsi být stránkou dokončenou.

Klid a mír pracuje stejně tak láska,
skořápka slova NE, už zase praská.
To asi mysl jen najevo dává,
že srdce se stále vyrovnává.

Pro únavu útěchou sen se mi zdává,
když bezpečím Tvůj smích mě omotává.
Jedno je jisté, jak dobře víš.
K ránu se v další den rozpustíš ..

Bezesné mi je líp.