Krutá realita

Den končí a nastává noc.
Toužíš po svobodě opravdu tak moc?
Co pro ni uděláš? Koho zradíš,
A s úsměvem nůž do zad mu pak vrazíš?

Den skončil a noc nastala,
svoji duši v temnotě jsi asi ztratila.
Na cestu vydat se je přávě čas,
než netvor vrátí se a bude zle zas.

Vydej se na cestu a pozor dej,
vrhnout se do bouře neváhej!
Bouří možná projdeš bež šrámu,
možná-ale to, děvče, zjistíš až po ránu.

Však ráno je daleko, to přeci víš,
následků svého činu se vůbec nebojíš.
Nebojíš se bolesti, bolest vyhledáváš.
Neumíš vyhrávat, páč nikdy vevyhráváš.

Bouří jsi prošla a šrámů plno máš,
tmy a stínů se nebojíš - ty totiž dobře znáš.
Stíny s temnotou jasnější se ti zdají než uplynulý den,
temné světlo, bouři a nejsitotu znáš; nic víc - tohle jen.

Co hledáš ve stínech? Záchranu snad?
Jsi trochu naivní... Co když tě najde vrah?!
Tak ať! říkáš a jdeš nocí dál.
Těší mě, že závan smrti tvé odhodlání neodvál.

V temné noci záchranu hledáš,
to že ti někdo pomůže... na to čekáš?!
Nečekej zázraky těch moc není,
to, že v ně doufáš, tim nic se nezmění.

Hle! Právě zázrak se stal,
neznámý muž za ruku tě vzal.
Usmál se na tebe a slíbil, že z temnoty tě vyvede,
a ty mu věříš, že tě nepodvede.

Zahřál ti ruce zkřehlé mrazem,
říkal, že ti pomůž, prý ví, jaké to je být zrazen.
Objal tě a na čelo tě políbil,
svými líbeznými slovy se ti velmi zalíbil.

Už vidíš konec lesa,
konečně vidíš na nebesa,
konečně spatříš hvězdy noci,
nezvládla bys to bez pomoci...

Už se rozednívá a les se ztrácí,
cítíš, jak tě cosi zpátky vrazí.
Tolik úsilí v niveč vedlo,
dojít v konec lesa se za noci nepovedlo.

Koho jsi zradila? Zas sama sebe!
Selhání plánu tě v duši tak zebe.
Temný hrad a bouře zas jsou kolem,
stávají se opět tvým hrobem.

Noc skončila a začal den
s hrůzou jsi zjistila, že to byl zas sen.
Zjišťuješ, že to přeješ si moc,
splní se pouze, jen když přijde noc.