Jako aprílové počasí

Jednou úsměv jasný jako slunce samo,
jindy pláč tolik podobný dešti chladnému.
Někdy si přeji, aby nikdo nebylo ráno,
poté zas nezvládám vzdorovat problému.

Jsem výřečnost sama, pusa nezavřená,
ale i tichý tvor, kterému je společnost cizí.
Ta, která ráda něco jízlivého poznamená,
ta, jež trpí vlastní nepochopenou krizí.

Jakmile se zmýlím či chybu udělám,
slova drhnou se mi v ústech pro omluvu.
Snad je to jen má povaha zbabělá…