Vězni uvnitř hradeb

Stáli jsme uprostřed nádvoří
bez dvořanů
bez panovníka a jeho paní

někdy to tak chodí,
že krásné hrady,
jako tento
za jehož hradbami
jsme se nacházeli
(pravděpodobně uvězněni)
zůstanou navždy opuštěné

promiňte, mám špatnou paměť
spíme zde pod hvězdami již třetí den
a napít nám dovolí pouze déšť
když se uráčí vymočit přebytek vody
a mně vážně z toho všeho hrabe na maják

nejsem dobrý myslitel, ale
podle toho, že pořád prší
mám pocit, že nebe je nám nakloněno

proč tu jsme?
co se stalo den před tím
než jsme se ocitli
na tomto liduprázdném nádvoří,
ohraničeném čtyřmi stěnami
se spadenou čelistí
mřížové brány….?

Jestli tu máme umřít,
proč nám to
někdo neřekne do očí
férově

čtvrtého dne nám dali
jasně najevo,
že se smrtí můžeme počítat

…oni to ovšem pojali po svém…

aniž bychom si všimli
jediného střelce,
ze všech směrů
v pravidelných intervalech
na nás letěly tiché šípy
s ostrými hroty,
které se zabodávaly do zdí
jako by ani nebyly cihlové


chtěli nám to ulehčit?

chtěli abychom se netrápili v nevědomosti
proč zrovna my jsme oněmi vězni?

možná….

mysleli si, že to vzdáme
a možná sázeli na jistotu
naší nejistoty, zda se dobrovolně
vzdáme svých životů

ale my jim ještě ukážeme,
jak se umíme vyhýbat nástrahám
a zemřeme až my budeme chtít zemřít

nedáme životy lacino
i kdybychom se těm šípům
měli vyhýbat po zbytek života

…potěšení někomu, kdo to celé zinscenoval neuděláme…

a až bude nejhůř
necháme šípy proletět
skrz naše srdce