Graffiti..

Když už mi slova nestačí,
a umění mění priority,
jak vštípit zdi
sny a části reality.

Je to proud tiché vášně,
když se první čára rýsuje
a město spí, převážně,
dnes je noc klidná.

Afrodiziaka maluje..

Když otvírám svůj první can
čelím tu poselství,
co navždy změní mou nevinnost
v dětské rebelství.

Vždy jde o detail o vzpomínku,
Každá linie má svou duši,
Uchovává mou identitu,
Před davy, které nic netuší.

Ta síla momentu mě přemáhá,
když strach se hlásí o slovo,
v absktraktní explozi pocitů,
a chuť zítra začít nanovo.

Promítám své idey, kus sebe,
na holé zdi, mosty a garáže.
Vidíš třpyt téhle jedinečnosti,
Jsme umělci se špetkou (plechovkou) kuráže.

Nevadí mi, co lidé říkají,
Slova a svoboda srdce,
je v textech vryta potají,
a Každý to ví, přece..