Krutá přesnost mrazu

Tmě nastavit zápalky
Upalovat jim hlavičky se zvrhlým potěšením
Z malého ohýnku
S oranžovým plamenem
Co pomalu olizuje dřívko
Mění jej na popílek skřípějící mezi prsty

Říkáš že dny kdy se vůbec nic nestane jsou kouzelné
Nadpřirozeně krásné
Bezduché
Jako všechny ty tváře
Co denně vídáš na lesklém papíře
A potíráš je tiskařskou černí s kousky jedovatého olova

Své plíce kuřáka
Z papíru
Vybarvené s krutou přesností
Věšíš místo vlhkých fotek
Ukazuješ na ně prstem od barvy
A hraješ si na myš která miluje ementál

Barová stolička bez nohy
Kytara bez struny
Ty uprostřed vybité hospody
Sedíš
Hraješ prachu sonátu G dur bez flétny
Tak tichounce jako venku padá sníh
Se zadrženým dechem čekáš na potlesk

Zimní vítr profukuje snění
Unáší slova od úst
Tiskne k sobě neznámé
Zvedá cípy kabátu dobrodruhů
Plahočících se cestou sněhu plnou kolouščích stop

Pohřbení pod nánosy barev
Umytí od všedních dnů
V dlaních svírající jen své vlastní dlaně
Vybarvené s krutou přesností mrazu