Nevěřte mi

Život
váha
navrch
dolů.

Z té houpačky neřízené
ježí se mi chlup.

Tak
ještě chvíli
než potupně vrhnu.

Nechci znát proměnu noci v den
skutečnost a blud
jež uštvané zvěři nedovolí
přeřadit
na dva chody.

Polévka jazyk spaří
druhá nálož
bez rozbušky
stejně všechno zboří.

Fuj!

Utíkám!

Ne!

Nikdo není připraven žíti sám...

Až
jednou
ty dvě mísy zaaretuji
budu už mrtvej muž
večer hezky spát
a přes den
smysluplně hákovat.

Mrtvej
na pryčně čitelnej
mrkat střídavě levým
pak pravým
na Vás
na všechny bezvadný.

Až budu mrtvej
nevěřte mi...