Kontury života
Kontury života
Z chladného rána snídám mlhovinu
Po kapsách nosím nedospaná rána
A v šatech skrývám tichou kocovinu
O věže domů tříštím vlastní přání
Do dlaní sbírám kamínky z nábřeží
Zkus jenom pošeptat, co Ti vlastně brání
Rozevřít nitro k prstokladům mým
Na pažbě života zářezy přibývají
Nahota zeje ze dna prošlých vín
A kočky na střechách mrouskaj beznaděje
Za kabát vchází nádech loňských zim
Zeptáš se zrcadla, co s tím.?
Komentáře (37)
Komentujících (37)
Doporučit
Tisk
Jako bych z těch něžných slov cítil celou tvou duši.
Moc krásné a také cituplně něžné .Jirka
10.03.2011 08:21:00 | kavec
Krása citu, krása myšlenky. Není k tomu co říci, člověk to zná a ve tvých slovech ho to překvapí.
27.01.2011 13:40:00 | zelená víla
Tvá poezie je úchvatná, vtahující do děje.....ST****je zde opravdu tak málo.
Děkuji za přenádherný zážitek .
27.01.2011 10:56:00 | Tamara
Nikdy jsem nečetla na literu člověka, který si tak krásně umí hrát s myšlenkami, obrazy a slovy, jako Vy. :)
26.01.2011 08:25:00 | El
K tomuto není třeba žádný komentář, ty verše mi zní velmi prožitě a krásně.))
O věže domů tříštím vlastní přání
Do dlaní sbírám kamínky z nábřeží
Zkus jenom pošeptat, co Ti vlastně brání
Rozevřít nitro k prstokladům mým
Na pažbě života zářezy přibývají
Nahota zeje ze dna prošlých vín
A kočky na střechách mrouskaj beznaděje
Za kabát vchází nádech loňských zim
Zeptáš se zrcadla, co s tím?
22.01.2011 16:31:00 | carodejka
Tvá melancholická toulka se mi mocka, labutěnko, líbí... četla jsem básenku s plným zaujetím, občas se zatajeným dechem... s lehokostí, přesto sem tam, nutilo mne odívat se do jednosměrek meziřáků... ST!*** za obsah.
22.01.2011 16:03:00 | NikitaNikaT.
Tu máš! Dám ti hřeben. Už prosím tě neputuj. Jsem z tebe ucaprcanej. :)
22.01.2011 01:09:00 | Sleepwalker
Zhluboka se nadechnu, seberu odvahu a pak se zeptám zrcadla...Krásný obraz
22.01.2011 00:02:00 | Veselý Drak
Krásně jsem se zasnila,moc hezká básnička,už aby bylo víc tepla i sluníčka!
:-)
22.01.2011 00:01:00 | Sisinka
ST a nejraději bych dala mnohem víc! Krásné verše, mlhovinově tajemné, kouzelně líbezné střípky poskládané do fantastického celku, děkuji za nádherné počtení.
21.01.2011 21:52:00 | Pevya
Padala přání na prázdné štíty domů
dva páry nohou prošly nábřežím
pošeptaj nevyřčené do dutin stromů
zrcadli touhu jíž v nitru náležím
ST!
21.01.2011 20:13:00 | hašlerka
však se dočkáš, labutěnko,
dosud ještě nezaseto
až pohne se čas o písmenko
počmárané příjde léto
:o)
Jiří
20.01.2011 18:15:00 | j.c.
Krásná báseň...dýchla na mě velice příjemná atmosféra.Děkuji Labutěnko ST
20.01.2011 15:30:00 | Tanzania
Když jako játra naděje má chátrá
jdu od zrcadla k dveřím psychiatra..
ST!
20.01.2011 13:32:00 | Mario de Janiero
Nádherné obraty, Jani, vlastně .. ještě Tě nenapadlo, kouknout se za zrcadlo? :-)
ST!
20.01.2011 07:20:00 | jita.1965
Nádherná poezie. Začala si fenomenálně, jen škoda, že:
...nábřeží
..........
...mým
to je opravdu škoda, veliká škoda, že ti tady nevychází rým. Proto dávám jen tip, když by ti vyšel rým, byl by to jasný st, ale takhle ta básnička působí trochu šroubovaně. Promiň. Trocha kritiky. Omlouvám se. Já jinak skoro žádnou tvorbu nekritizuji. Možná sama uznáš, že mám trošučku pravdu...Třeba básničku časem pozměníš, bude se rýmovat a interferovat k absolutnu...
Více takových básní. Díky.
19.01.2011 18:35:00 | UCET KE ZRUSENI
zrdcadlo je jen hladina
co zpívá o všem
co vidí v očích těch
co žijí s radostí
něžných pastí i slastí..zubu času:-)
ST
19.01.2011 13:02:00 | Mbonita
Pastely léta na oči si kladu
a zlato z úrody skládám si do vlasů
Deficit spánkový je roven mému hladu
A v šatech skrývám cestu pro krásu...
To je přenádherná báseň...
p ř e n á d h e r n á !
19.01.2011 09:49:00 | šuměnka
Zrcadlo pověz kolik zářezů na pažbě, kolik obětí,
zrcadlo pověz, kolik lásek podlehlo bílé Labuti :-)
ST
19.01.2011 09:27:00 | Kars
Obtahuji, zvýrazňuji konturu Tvých myšlenek,
dnes už asi podesáté zkouším dmýchat plamének...
19.01.2011 08:51:00 | nejsembásník