Zítra

Sladké posezení,
nasazení, tak divé.
Spáleniště zašlé,
plamenný den,
ruční cit vysoko
na stěny kamení.
Jen ven, hluboko
jen ten a ta,
však bubínky chví
svou radostí zatajený
volný neklid.
prostě jistý prach,
ten proud, jeho věk.