Vibráto

V jednom malém domě,žil chudý a starý pán.Vždy před večerem se pomodlil a na své violoncello vibráto si zahrál.Do svého umění se zamiloval a napadlo ho že učitele by si platit mohl.Avšak jeho truhla je až na dno prázdná,jenom na dnu se bliští malinký grošíček.to by tak na hodinu stačilo.Říká si.Proto přes den na ulici hraje na své violoncello a peníze vybírá.Po večerech utrmácený domů se vrací a jledá co by se k snědku našlo,ale najít nic nemůže.Proto utíká honem do krámu temnými tmavími večerními ulicemi.V tom vidí starou babičku jak ne zádech velký pytel tahá.příde k ní a ptá se zda od něho pomoc nebude žádat.Ona do ruky mu za dobrotu dukát dává a pak bezeslova zmizí.Stařec začne babu proklínat a čarodějnicí ji nazývat,jelikož neví proč odměnu mu dala.Dukát nerozhodně přehazuje v ruce,kdyby jich tak bylo ještě tucet!Na učitele bych potom měl a smukem bych netrpěl.Kouká na žlutý plíšek,mumlá si pak něco tiše,co to asi může být?Proč stařena mi tajemsví nechtěla prozradit?Doma dukát na stůl dává,co to,groš se z něj tet' stává!Stařec vlastním očím věřit nemůže.Kdo toto kouzlo použil a mé dobroty zneužil?Neuvědomil si že dobrého nic neud'ál,violoncello si radši vzal,hrát začal a zkoušet zanavené vibráto.