kometelení...
kometelení...
mezi dvěma sloupy
a sněžilo na ni peří
pak si rozepla
krokodýlí kabelku
dotkla se kovovým zvukem
rozeznělého gongu
a vybuchla barevným listím...
podrazila mi boty
zastříhala nohama
a já se roztáhl
jako leporelo
s deseti panáčkama...
otevřela trezor
rozsvítila dlaněmi
a sněžné sovy
zalité v jantaru ožily
pak se roztočila jako vír
a nádoba popraskala…
lehce kývla
následuj mne prosím…
předvedla malý
akrobatický kousek
proti pohybu
průsmykem kolem mě
z páteře začaly kvést
opeřené paprsky
drž se poletíme...
má Hyakutaké…
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
V y s t o u p i l a
jsem z mořské hlubiny
tvořená z vln a příboje
mokrá tak, že bych nejspíš oněmila
/ i hlučnost pil /
oděná v pěnu závoje
hříšná i svůdná bez viny
s touhou, chutnat ho ve stoje…
…a tak jsem raděj rozložila
své tělo v nekonečno pouštních písků
do žáru, co by vzal si vlhka díl;
i země vyprahlá snad ze mě pila
slunce dva draky v chvíli vypálilo
tam mezi lopatky, v posvátnou misku
a vzduch mě dusil paží, horkem, silou
a zeleň do mých očí vyklíčila…
A když se poslední kus rozplavena vypařil
zbylo tam torzo, slaná socha ženy
ve zvláštní poloze
aranžmá zrnek bělostných;
dvě paže zoufale ve čtverci rozhozeny
a nohy zklíněné, tvář zpola k obloze
a ústa posledního vzdechnutí…
Sněžilo na ni peří, jako první hřích
Stačilo ústy vydechnout a bude součást dun
či rozsype se jako mávnutí
..a zas se zmátoří, je zvyklá na posun..
/ je zvyklá na podobné scény /
24.01.2011 13:50:00 | šuměnka