Někdy si připadám...

Někdy se vznáším
uvolněně
jak křídově bosí
nahý anděl
s lněnými křídly
protkanými
stopkami rákosí,
s přivřenými víčky
ozdobenými
kapkou od rosy
a holubími peříčky…

Někdy se plazím
jak žížala
v půdních stezkách
vnímajíc
zemský chlad
a všechen ten zvuk
cinkavých mincí
a lidí v soutěskách,
jak ten had
v chuchvalcích luk,
nebo jak krtek
zalezlá v krtincích…

A přesto pořád kráčím
kolem ostatních
zvrácených jedinců,
procházím se,
dívám,
poslouchám
a tápu
jako obyčejný tvor
ve svých hlubinách
oceánu širého,
občas přikývnu
jakože chápu
a mám ten stejný názor,
i když si myslím
něco naprosto jiného…

Usmívám se
a mlčím
ve světě přetvářek
a falší,
kde směr změní,
lehce se rozkrojí
a snadno rozpáře
i pouhý let,
no uznejte,
kdo se nebojí
říct svůj názor
úplně odlišný,
kdo vydrží
ten udivený
a výsměšný pohled…

Létám a chodím,
padám a utíkám,
brzdím dolety
v divoké řece
náhodných slůvek
a někdy si přitom
tolik připadám
jako z jiné planety,
leč pevně věřím,
že tam se přece
taky rodí
spoustu osůbek
jak já…