Šelmičko

I když jsi šelma nelidská,
žes paní mou dávno, mě se zdá,
ty, paní šelem, stvůr a temných vášní.
Kdybych tě odmítal,
byl bych snad lepší král.
Jenže mě okouzlil ten tvůj šarm zvláštní.

Vždycky, když odcházíš,
v mém srdci roste mříž,
jak bych já mohl se zříkat tvých přízní?
I když jsi temný tvor
a můj lid má s tím tvým spor,
tak po tobě trpím, já, největší žízní.

Jsi pro mě jediná,
ta, jež mne v hrsti má,
po hradbách vplížíš se za zády stráží,
vždy, když máš opět přijít,
toužícím tě potěšit,
a ty mi zas dáváš, co zlatem se nevyváží.

Skrýváš se přede mnou
za lidskou přeměnou,
netušíš, že mi je fuk jak tě kdo vidí.
Já tě mám prostě rád,
jen tobě chci se dát.
Ať, kdo chce, po tom, se třebas i pídí.

Šelmičko vášnivá,
svět mi tě zazlívá,
já ale nebudu ten, kdo se stydí.
Máš tesáky bestií
a drápky, jež zabíjí,
však stejně tak zabíjet mohou i lidi.

A má paní předoucí,
vždyť čí svět je vládnoucí,
jestli ten můj, nebo tvá říše šelem?
Náš cit je možná hřích,
ať si, však s ním jsem živ
a tys mi tou nejbližší v tom světě celém.