Dětství

Ztrácím ten pocit, že svírám je v dlani.

Že držím pevně opratě osudu.

Věci tak všední, teď jsou jen přání.

Jaký pak vrchol, v životě dobudu.



Vyrůstám ze dnů, kdy býval jsem klukem.

Kdy stával jsem tiše na břehu rybníka.

Stával jsem tiše s udicí, s lukem.

A hledal pod vrbou vodníka.



Vzpomínám rád, na léta bez starostí.

Kdy cílem mým bylo, chytit večeři.

Zažil jsem chvíle, plné radosti.

Snad mi to jednou moje děti uvěří.