Paví princ

Ve vějířích z pavího peří,
ovívám tváře sličných žen,
v usychajícím listnatém keři,
pozoruji jak měsíc střídá nový den.

V tichu, které se šíří tmou,
sune se krasavec pavích per,
v unáhleném tichu, které výkřiky rozetnou,
jako když sekerou tne do živých těl.

Ten paví princ se klaní nocím,
ve chvílích, které hříchy jsou,
v neklidných vodách je tvorem tonoucím,
duchové jej k sobě do zásvětí zvou.