Nádraží

Vál západní vítr,
voněly bramboráky,
vydal jsem se tady,
dívat se na vlaky.

Čekám tady hodiny,
poslouchám hlášení,
odkud další přijede,
odkud další přiletí,
jeden z Warszawy Wschodnie,
další z Budapest Keleti.

Stojím tady a sleduju,
myšlenky osvěžuju,
stojím tady a dívám se,
jako mrak ve vzduchu rozplývám se.

Koleje míří do dáli,
za neproniknutelnou dálku,
vlaky, co se po nich valí,
prošly mnoha boji,
znají nejednu válku.

Kam až sahá jejich znalost,
kde jsou jejich možnosti,
kam vede poslední kolej,
kde touha z poznání dochází radosti?