Smutek

Ve vaně
schoulená
do pláště
samoty
kdy s mokrem
od slz
i uzavřenost
smýváš
zahanbená
zvláštně
i když děláš
pokroky
se smutkem
na líci
čím dál víc
býváš
...
Zkus se
přes ty slzy
smát
i když Tě
duše bolí
jinak se
tak akorát
nikdy
víc už
nezahojí
...