zlatý ptáček

znám moc dobře ty dny
když
vstaneš
a říkáš si kde sem nechal hlavu?
a cestou
do koupelny
si říkáš kam to jdu?
a proč?¨
nevim.

znám moc dobře ty rána
když umejváš svuj prázdnej ksicht
s mrtvolnym pohledem
zíráš na něj s nechutí do zrcadla
a říkáš si
do prdele, sem fakt nepatřim.
ze zaprášenýho okna
jsem zahlédl zlatého ptáčka
chvíli jsem ho pozoroval
třpytil se
pak jsem ho nechal
to, co se třpytí, neni vždycky zlatý.
a ve zlato stejně nevěřim.

znám moc dobče ty dny
po prochlastaný, osamělý noci
mezi čtyřma stěnama, co tě
svíraj
3 hodiny spánku
tak akorát abys trochu ystřízlivěl
a pil dál
a šel do práce
a kupoval si hovadiny
a chodil do mekáče
a chodil na bohoslužby
a chodil na rodičovská setkání
na každym kroku slyšíš
čau chlape. ahoj. jak ses měl?
báječně.

znám moc dobře to prázdno
všichni jsou spojený
tenkýma nitkama
smějou se
rozumí si
drží se za ruce
jen já stojím opodál
ve stínu s cigaretou
k nebi stoupá modrý dým
a trocha smutku.
a nechápu to.
přišel jsem o svojí nitku
kdo má jednu navíc? kdo má nitku navíc?
aspoň jednu....
nikdo.
nikdo?
jo, nikdo.