Zeď

Poklekám na zpověď,
před šedým oltářem,
postačí holá zeď,
bude mi farářem.

Tady v tom pekle,
kde těla bez duší,
hnána supy vztekle,
srdce strachy nebuší.

Pohřebiště důstojnosti,
z hostiny černé orlice,
zde shromažďují kosti,
co odhalila žranice.

Podle tvaru a barvy,
být obětí smrtihlava,
pro jeho lačné larvy,
národ, jenž čeká sláva.

V zajetí pravidel,
co nesmí se porušit,
nápor zloby stavidel,
který bere právo žít.

Tak tady dneska klečím,
z vůle moci čisté krve,
za rozsudek vděčím,
není to naposled ani prve.

Mladík, co není vrahem,
rána ticho prolomí,
stanu se jedním tahem,
vráskou jeho svědomí...