Čas pro smrt

V tom starým baráku bylo ticho… slyšela jsem i vlastní dech a někde v dálce kapání vody. Najednou se v chodbě ozvaly kroky. Někdo běžel. Vzápětí se ozval výstřel – někde blízko mě a následovala tupá rána, jak spadlo tělo na zem. Trochu jsem si oddychla, že svoje tělo ještě cítím. Znamená to, že jsem na živu. Zatím.

Na sto procent to byla beretta. Její zvuk poznám na jisto, i když vzduchem prosvištěl jen tichý zvuk, ztišený tlumičem. Její dvojče jsem měla zasunuté v pouzdře na boku. Nebyla ta moje jediná zbraň. V podpažním pouzdře se ukrýval browning, malá, ale praktická zbraň. Na předloktích pouzdra se stříbrnýma nožema. Nikdy totiž nevíte, kdy se vám budou hodit. Malou sbírku ručních zbraní doplňoval nůž, který byl zasunutý v pouzdře na zádech. Moje nová hračka se stříbrnou ocelí.

Kroky se najednou přiblížily ke mně. Z boje se neutíká. Připravila jsem si berretu do ruky a čekala…

Chladné tělo zbraně mě studilo do rukou. Venku pekelně mrzlo. Možná bych si měla vzít příště rukavice. Jenže tím ztratíte v rukou cit, což vás může stát život. A to jsem nehodlala riskovat. Zítra ráno chci být ve svý posteli živá.

Pomalý šouravý krok už byl téměř u mě. Slepě jsem mířila do místa, kde jsem tušila protivníka. Byla tu naprostá a dokonalá tma, až na proužky světla z rozbitých oken v patře domu. Najednou bylo ticho.. Co to sakra?
V tu chvíli mi beretta vylítla z ruky. Kurva! Na boj z blízka jsem nebyla stavěná. Malá, drobná postava mi dávala výhodu snad jen v rychlosti a mrštnosti. Víc šancí jsem neměla. Přesunula jsem se na místo, kam dopadalo světlo z ulice. Byl to chlap, vazba, kterej běžně kryje záda mafiánskejm parchantům. Jediná moje možnost byla nepustit si ho k tělu, rozdrtil by mi všechny kosti v těle na prach. Bojovala jsem s ním nožema. Byl sakra dobrej! K browningu jsem se nemohla dostat. Zbýval mi ještě meč v pochvě na zádech. Přemýšlela jsem, jak ho co nejrychleji vytáhnout. Proti kataně by byl mnohem účinnější. Než jsem se vůbec stačila znovu nadechnout, ucítila jsem, jak se zavlnil vzduch, a kolem hlavy mi prosvištěla kulka. Skončila přímo v hrudníku hromotluka. Zapotácel se a já se prudce otočila, už s browningem v ruce.

„Steve? Co tu sakra děláš?“
„Zachraňuju ti prdel, jako vždycky…“