Dívka s vlky

Jedenkráte městem jsi se procházel
A tesknou píseň vlka pěti uslyšel.
Tu na vrchu šibeničním jsi ji uzřel,
Dívku krásnou a vedle ní vlk píseň pěl.

Krajem potemnělým vždy chodila,
Se smečkou vlků v temném lese přebývala.

Ač nebezpečí jsi znal,
Z bran města jsi pospíchal.
Za vlčí kráskou temnotou ses hnal,
Varovné bušení srdce jsi nevnímal.

Krajem potemnělý se procházela,
Před slunce východem do tmy se ukrývala.

Jen obraz jejích vlčích očí bleskl tmou,
A náhle i se smečkou stála před tebou.
Její zrak i zjev lítý byl,
Jak by v ní duch vlka žil.

Krajem potemnělým vždy chodila,
Se smečkou vlků v temném lese přebývala.

I přes děsivost úplňkové noci,
Nemohl, nemohl sis pomoci.
Její divokost, její krása,
Byla tvého srdce zkáza, či spása.

Krajem potemnělý se procházela,
Před slunce východem do tmy se ukrývala.

Ve světle luny její vlas se šedě skvěl,
Hlas tvůj se v trémě náhle chvěl.
Ona byla ta, jíž spánek tvůj patřil,
V svých snech jsi ji prvně spatřil.

Krajem potemnělým vždy chodila,
Se smečkou vlků v temném lese přebývala.

Vždy ses jejím druhem státi toužil,
Jen pro její krásu ses soužil.
Nyní stojí i s vlky zde
A čeká již jen na tebe.

Krajem potemnělý se procházela,
Před slunce východem do tmy se ukrývala.

Čeká, že připojíš se k ní,
Že budeš tančit s ní ve víru vlčích písní,
Že staneš se jejím věrným druhem,
Jak slíbil jsi tenkrát pod starým dubem.

Krajem potemnělým již sama nechodí,
Krom smečky vlků její milý je s ní…