Milosrdná lež.

Čas,hodiny,čekání na co,proč
do jámy lvové skoč,
když se lekáš nemocničního pokoje.
Šero s tichem spojené, doufat,lhát svému mozku
aha,tak toto je?
Dělat z lásky svá těla v trosku!

Lžeme si navzájem,hltáme ty slůvka naděje,
dnem ode dne vyhasíná život
z žil které hladí slůvka mnou vznesená,
kam jen se poděje
láska která snem putuje
Na cestě která konec nemá?

Jestli toto je můj úděl,osud,trest
či jak to nazvat mám,
zatínám ruku v pěst,křečí, kde bolest
vnímána není,
lžu si,přejímám
a myslím si že tím se něco změní.

Chtěl bych zakřičet,už stačí,dost
nemám sil,
jen slabá tenká čára
značí,
koho jsi miloval a kdo to byl…

Stisknout ty ruce,pohladit tvář,
polibkem který ač tě neprobudí,
zamkne tvou duši napořád,
myšlenka tato,mě pomalu mučí
život a smrt má vždy
svůj řád…