Slunce

V kapičkách přílivu
třpytí se poslední záchvěty
jarního slunce. Za květy,
do rosy-zapadá.

Skládá svou hlavu nachovou
do kapradí, do mechu,
tak klidně, bez spěchu-
tiše usíná.

V posteli z fialek
pohasíná jeho záře,
slzami pokryté tváře-
našli lék.

Z cesmíny a máty
silný extrah jednou denně,
vždy po ránu,bezprostředně-
nezmizí pevné dráty
co vrývají se v póry,
všem lékům vzdory.
..
Líce poraněné světem-
krvácí.

Pohasíná.

Nastává noc.