Život je jako kolotoč...

Střídáš koně - jednou je bílý,
Bělouši mají vždy dostatek síly.
Pak černý jak uhel – vraník už jede.
Je tak elegantní. Kdo jiný to svede?
Nakonec přijíždí kůň s barvou mléčné čokolády,
Na královský dvůr má on ty správné předpoklady.

Na sobě všichni mají barevné malůvky,
Nehybné oči, jako dvě velké borůvky.
Jsou ze dřeva – svou práci jen tiše trpí,
Pak čeká je oheň…Jak bojí se smrti!
Jen poslušně svůj osud tu plní,
Lak se tak třpytí a hřívy se vlní.

Ač nemají duši, přeci jen šťastni jsou,
Ač každý sám za sebe, spolu už zůstanou.
Poslání jejich zdá se tak snadné,
Každý z těch koní ale pomalu chřadne.
Lak se jim oprýská, úsměvy vyblednou
A oni brzy ztratí svou masku pohlednou.

I nás jednou ten krušný konec potká,
Přijde okamžik, kdy duše bude krotká
A než se dokáže znova ukvapit,
Stihne ji Temná paní do sítí polapit
Snad už chápete všichni proč
Zdá se mi život jako kolotoč…