ROHAN

Kůň nervozní je, meč nějak v dlani pálí,

král před námi odvahu snad dá.

Náš domov, za horama, někde v dáli,

a nepřítel se jen těžko vzdá.



"Hle pozdvihněte zbraně moji věrní."

V uších pána výzva zní.

Už zasvrběly dlaně, tam dole to jsou šelmy,

o bitvě bitev mladé srdce sní.



Svět války, svět nářku, svět strachu,

temný nepřítel nabízí.

Kůň kopytem hrábl, teď oblak prachu,

povel "VPŘED" tím král tě vybízí.



Neměj strach, uklidni teď srdce,

nasaď ostruhy svému oři.

Pozdvihni meč, jenž dřímeš v ruce,

tvá odvaha tu jejich zboří.



Tak vyrazila jízda, země temně duní,

zbroje se o polednách blyští.

Kůň pod nohama tvýma, nedočkavě funí,

nad skřety zvítězí válečníci lidští.



Paže tvá již umdlévá, však dál pářeš kůži,

dokud žije král, ty budeš bojovat.

Za domov, za možnost přičichnout k růži,

svůj meč dal sis vykovat.



Sluneční zář přikryl oblak prachu,

tolik nepřátel jsi zašlapal.

Je konec, již nechceš se bát strachu,

cestu ke svobodě sis tím vyšlapal.