Dávej...
Dávej...
Anotace: zajímaly by mě pointy této básně, které Vás napadají. O čem myslíte, že je? :-)). Myslím, že by to mohla být zajímavá diskuze, modráskové ;-)
V kraji tichém
Tvůj čas bloumá,
pod rozlitými vteřinami
život zkoumá.
***
Proč chtít,proč mít,
proč snít či bdít...
nač naříkat a lkát,
ke slunci mířit zrak...
***
...a sám sobě lhát,
mít sebe rád...
snad proto bolest svou,
Ty neuhasíš snáz...
***
Tak nastav dlaň a dávej,ber...
a víc než ber už dávej jen...
až poté sni svůj sen,
v němž budeš víc...
víc než nasycen...
***
Komentáře (19)
Komentujících (17)
Doporučit
Tisk
lehce přehlédnutelné maličkosti nás naplňují...každý, kdo si něco málo nebo víc přečte a nutí ho to zamyslet se, byť jen na malou chviličku nad textem a sám nad sebou, tak už získal malý střípek štěstí, ale někteří si to ani neuvědomují...pouhá myšlenka může člověka obohatit a pak už záleží na něm...
05.07.2011 22:50:00 | strawbery
myslím si že dávat,a mít radost z dávání je víc než dostávat.Mám prověřené že kdo dává upřímně a celým svým srdcem,taky dostává a tomu se říká štěstí!!! Krásné verše na srdéčko zaklepou a ptají se vždy stejně, žiješ!!
06.03.2011 13:41:00 | Zlatičko
Na tomto světě je Vše pomíjivé, jen Láska je věčná a jen pro ní má smysl žít, tady i Tam.ST.
09.02.2011 11:19:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Čas strašně rychle ubíhá a my se ženeme za zbytečnostmi ,
které jsou někdy strašně vysoko,ale to hlavní sebeúcta nám chybí.
Ovlivňuje nás svět ,který po tobě chce at si sám nejlepší,nejbohatší.
Přitom poklady jak zdraví,usměv jsou k nezaplacení a málo lidi si jich váží…
PS:že si to ty :-)
08.02.2011 23:29:00 | Danger
pěkné dílko,teda ujde :-)
ale dokonce rafinovaně nás vábíš na komentář...
ti povím....nechceš toho moc...?
08.02.2011 23:26:00 | Danger
Moc hezké, abychom uměli mít rádi ostatní, musíme se naučit mít rádi sami sebe,učit se dávat nejen brát a přijmout život, takový jaký je. Vnímat přírodu a všímat si všech těch prostých, zdánlivě bezcenných zapadlých střípků. Soucítit a mít úctu nejen k lidem ale i k jídlu a penězum, co se staly pro mnohé bičem, vážit si života a zdraví. Krásu vidím v duši, tvář a tělesná schránka je jen pouhé bezcenné pozlátko.
07.02.2011 22:35:00 | carodejka
Vítej pracující na mateřské od pracujícího nezaměstnaného. To je krása ještě před rozedněním se vzbudit projít se v nerozbředlém sněhu zanechat stopy jako sedlák snopy.
04.02.2011 04:57:00 | umělec2
není to o konkrétním člověku,jen si myslím,že tohle je vlastní hodně lidem,jiným :-).samozřejmě jsem se s tím ale dávno setkala...
03.02.2011 09:38:00 | Gabrielle
hovoris o zivote a je hratkou zo slovami :) navedies citatela k tomu co by malo byt dolezite v jeho zivote a ci uz si je, alebo nie je si toho vedomi.. :) to si aspon ja myslim :D
02.02.2011 16:38:00 | Lucerna
přesně tak, sladkalu, děkuji za trefné vyjádření téhle myšlenky jinými slovy ;-)
01.02.2011 21:08:00 | Gabrielle
Gabriellko, asi si chtěla říct, že dnešní materialistický charakter světa plní jen jednu roli, jež člověk hraje. Je jenom sběračem věcí, které hromadí, které mu naplní břicho...ale ne duši ! Ztrácí se pokora, pokora k životu samotnému, co bývalo samozřejmostí, dávat sebe sama ku pomoci ostatním, to je dnes vyjímkou...
Tak nastav dlaň a dávej,ber...
a víc než ber už dávej jen...
až poté sni svůj sen,
v němž budeš víc...
víc než nasycen...
Myslím, že tohle v básni říkáš...ST
01.02.2011 20:55:00 | Sladkalu
..když lhát, tak ve snu jen
dávat, když jasný je den
lépe, nežli ve dne lhát
a v noci chtít jenom brát...
***
Jiří
01.02.2011 18:04:00 | j.c.
pro mě je krásnější dávání, když sleduju radost a potěšení druhých, ze kterých si pak beru ten skvělý pocit...
01.02.2011 16:17:00 | Jiná
Dávat nás mnohem víc naplňuje, ale brát má také svůj význam. Myslím tím v lásce, tam, kde člověk dává své city musí to, co dává dostávat zpět, jinak to přestane fungovat...
01.02.2011 07:52:00 | labuť
Dávat je mnohem hezčí než brát,ale i tak by dávání a braní mělo být v rovnováze.
01.02.2011 07:36:00 | CULIKATÁ
Mno, myslím, že každý napíše to, k čemu je mu to blízké, já to vznáším na některé lidi kolem sebe... můžeš dávat a nabízet kolik chceš, řékat co chceš a přesto budu pořád špatná. Snahy jsou marné, někdy si řeknu, vždyť musí chtít pravdu znát a třebas řešení, či o smír se pokusit. Ne, všecko to byla jen má naivita a tak... snáším lži, pomluvy, intriky, podlosti, výhružky a výčitky. Někdy nejen já a o to bolestnější to je, když už teď vím, že je aj zde. Ovšem přesto stále občas si jen tak sním, že jedného dne to všecko pochopí... až bude chtít. Protože nelze pořád jenom brát...
01.02.2011 06:04:00 | NikitaNikaT.
Dávat i brát,
jak slz, tak vláhy,
bolesti chladit
či srdce hřát,
to chce, má rozmilá,
vždy a záhy,
byste se dobrali rovnováhy!
01.02.2011 02:21:00 | Špáďa