Rudá zkáza

V turbanu ze saténu na mě zírá,
ovíván vějíři z ptačích per,
vážené a přísné oko Velkého Vezíra,
nechci být další z jeho adoptivních dcer...

Nechci spát v bavlnce,
i když bych se tak měla,
nechci po dlouhé ignorační odmlce,
být ztrestána a poté v komnatách umučena...

...i kdyby neposlušnost ze mě nelpěla...

Raději skočím do hlubin moří,
jak kapka z nebe, čistá na duši,
mé ztrápené srdce žalem uhoří,
ač zamilováno do života bylo až po uši...

Skoncuji i s Vašimi chrámy,
zapálím svatyně a kazatelny,
to nejsou plané řeči, ba ani fámy,
a můj nekalý úmysl bude viditelný...

Zahoří Vaše boží jména,
sochy se zpopelní,
kletba na Vás bude svržena,
poznáte, že i bozi jsou smrtelní...

Třeste se před zkázou,
pište si na vlastní náhrobní kameny,
vydáte se Hádovou oázou,
Vaše životy budou navždy ztraceny...


...ať Osud dá mých slov...


Zde ukončil jsem svoji řeč,
za zvuku padajících slz ztrestání,
dostavila se posmrtná křeč,
a vozatajové hromů na koních nás dohání...

...úder stíhá úder
a rudá zkáza
proměňuje vše v prach...


...to byl opravdu krutý tah...



...ten poslední
z posledních...