Hříčky...

Když se nic nedaří
A člověk už v nic nevěří
Ani v sám sobě
A nejradši by hnil v hrobě
Štěstí zaklepe na dveře

Když si myslíš
Že nic nemá cenu
Ani žít další den
Pomalu se ti začne plnit
Tvůj velký sen

Když nedoufáš
Že spřízněnou duši potkáš
Osud ti ji do cesty přižene
Jen té náhodě trochu pomoct

Už jen lásku nedáváš
Ale konečně i dostáváš
A ve velkých douškách
Si ji vychutnáváš

Dlouho to trvalo
Než kámoška tě dotlačila
K registraci na modro-bílé stránky
Ale to byl jen začátek pohádky

První trošku tragedie
Ale to už je jiný příběh
Teď události mají jiný běh

Pak jeden sraz v olmu
Ze kterého mám plno dojmu
Potkal jsem ji tam
Nenápadnou hubenou holku v brýlích
Mlčenlivou snad ve všech chvílích

Po pár týdnech se ji ozvat
A na schůzku ji pozvat
V té chvíli jsem netušil
Že pak budu plnými doušky
Lásku z jejich rtů pít

Že mi vykouzlí
Úsměv na rtech
Že v její přítomnosti
Dám sbohem všem starostem
Když budu ji držet za ruku
Mé tělo zaplaví pocit
Maximálního štěstí
A srdeční tep bude běsnit
Že s ni budu snít
Jeden velký sen
.
.
.
Vidím to jako teď
Přesně na mikulášský den
Nesmělé chycení za ruku
Pak pohled do očí
Záplava radosti
Když poprvé
Spojily se naše rty
.
.
.
A tak zůstalo to doteď
A bude to tak navždy
Jsem rád za to že jsi
A že jsi se mnou
Mám tě moc rád
Konečně osoba kterou můžu
Svou láskou zahrnovat
A která mi to svoje srdce dá