Když umírá tanečník...

V nemocničním pokoji bílá postel stojí,
V květináči na okně roste trocha chvojí.
Na stole síťka s pár nahnilými pomeranči
A ten co leží? Tanečník, co už si nezatančí.

Ztratil se rytmus a noha už do taktu neklepe,
Teď jen vzpomíná na dobu, kdy bylo mu nejlépe.
Stýská se mu po lakovaných botách a kravatě,
Po košili s rukávy zdobenými bohatě.

Chybí mu housle, klavír a kytara,
Schází mu večerní nálada bujará.
Teď jen do peřin lehce prsty si ťuká
A za chvíli ucítil, že ztěžkla mu ruka.

Naposled usíná a v duchu teď vidí,
Jak zas roztančí sál a potlesk pak sklidí.
Pomalu se usměje a víčka mu klesnou
Větu: „Chci tančit dál“ ústa jen hlesnou.
Chtěl přeci poklidně umřít – tak má to mít,
Jeho srdce právě přestalo do rytmu bít…