Cadenas de la ira

Anotace: ...ztracený lidstva ráj... to - dětinský můj věk. (K.H. Mácha)

Jednou budu stará paní.
Budu vařit čaj. A pohladím kočku
vrásčitou rukou protkanou smutnými modrými žilami.
Jako vždycky.
Jako obvykle.
Už napořád.

Ale dnes je mi dvacet let
a ani si je nepamatuju všechny.
A tak si stěžuju Bohu -
vraťte mi dětství, které mi ukradli.
Zamrzlo v slzách.
Rozbilo se na tisíc střepů
- jeden mi vlétl do oka a
já nedokážu žít a
umírat nedovedu.

Už napořád.