První...
První...
Od jedné do sedmi
kartáčuju zuby
téhle přejedené zdi
... prý už není Hladová.
Nad ránem
se krutě bavím,
první poslední
... bývám taková.
kartáčuju zuby
téhle přejedené zdi
... prý už není Hladová.
Nad ránem
se krutě bavím,
první poslední
... bývám taková.
Komentáře (2)
Komentujících (2)
Doporučit
TiskKomentáře
Nevím, co jiného bych tu vymýšlela, souhlasím s kokrem...málo slov s velkým "S"...ST
04.02.2011 19:35:00 | Sladkalu
někdo píše velké dlouhé básně velkými písmeny plné "lásky", "bolesti", "něhy", "strádání", přeplácané dalšími velkolepými slovy, odskákané řadami mezer jakoby každý verš napsal sám bůh a bylo důležité si ho nechat na věky v paměti... a pak se na ně takovéhle tvé maličké nenápadné kousíčky poezie můžou dívat z opravdového nadhledu a usmívat se, jen tak, blahosklonně...
protože ty máš v těch pár slůvcích opravdový básnictví - umění řemeslem opomíjených slov i dávkou lidských pocitů, ani verš kýče a polovičatosti
03.02.2011 22:14:00 | drsnosrstej kokršpaněl