Loutka Jižního kříže

Loutkou Jižního kříže s provázky z padajících hvězd,
vedoucím krokem cestou bez cílů,
v zemích o kterých námořníci potají sní,
plných krásek a svitu věčně slunečního.

Zpoza oken ubíhajícího autobusu,
vidím dvojí tvář:
rozpitou vzpomínkou, ucelenou kapkou deště,
a Orion snaží se schovat tvoji krásu před sluncem,
k měsíci jen své ruce napřahuje prosíc o zatmění.

Slovy tato loutka nedá se vyjádřit,
a čin není prvek básníků hoden,
květinou řešit se prý dá vše,
bez možnosti návratu k minulosti budoucí.


Jen loutkou v prstech Jižního kříže,
kde námořníci prosíc útesy o možnost ztroskotání…