Už zase sněží.

Zima nám ustoupí bez vzdoru stěží,
asi už nestihnu, s ní se tu sžít,
mrzne a z mraků zas urputně sněží,
marně se pokouším, za sluncem jít.


Severák navál sníh, láskám mým do nosu,
paprskem pod kůži mrazivé slunce,
vpichuje naději, vysněnou v předklonu,
za úspěch zaplatit životem trubce.

Mlha se valí tmou, ze stvolů trávy,
řeku led zavírá, není kam jít,
poslušně vdechuji - prý budem zdrávi,
zaplaťte účty a můžete snít...

A tak sním o jaru, o létě, o louce,
jdu temnou krajinou - tiše si zpívám,
uklouz jsem na ledu - opřel se o ruce,
hlavu mám rozbitou, poslušně kývám...