Válka

V očích máš mokré korálky,
ve tváři ustrašený výraz od války.
Pod víčky ti v noci stále padají bezmocná těla,
v krvi chodí smrt svátostně oblečena.
Bere si všechny bez rozdílu věku a pohlaví.
Sbírat mrtvá těla už záchranné jednotky nebaví.
Jako jediný měl si štěstí, došelś až sem.
Vzpomínkami na tu hrůzu však navždy obestřen.
A s každou slzou, která za člověka dolů skane,
víš, že válka je životní soud, který nikdy neustane.